Cykloplanet

Počátky lehokol sahají až do 19. století, za samostatný druh kol byla považována od roku 1893, kdy byly nákresy lehokol uveřejněny v časopise Fliegende Bitter. Od té doby se začaly diskutovat výhody a nevýhody různých tvarů cyklistických kol.

Neustálé vylepšování lehokol zbrzdila až událost 30. let, kdy je Mezinárodní cyklistická federace UCI definitivně vyřadila ze seznamu povolených závodních strojů. Francouz Francis Faure totiž na lehokole překonal rekord v doposud nejvyšší naměřené rychlosti předešlého držitele Oscara Ega a jezdci na „klasických“ kolech se začali bouřit. Vývoj lehokol se zastavil na dalších 40 let. S tzv. „kolmými“ koly, předchůdci novodobých lehokol, začali v 70. letech experimentovat američtí inženýři Chester Kyle a David Gordon Wilson.

V 80. letech se začala lehokola v USA vyrábět ve větším množství a začalo se také pracovat na jejich dalším vývoji. Závěry, k nimž v roce 1989 dospěli Bussolari a Nadel, potvrdily, že jízda vleže nesnižuje jezdcův výkon, ale naopak výrazně zlepšuje aerodynamiku jízdy. Dnes se lehokola vyrábějí takřka po celém světě a jejich vývoj kráčí stále kupředu. V současnosti jsou velmi oblíbená hlavně v USA, Kanadě, Nizozemsku a Německu. Pravidelně se také pořádají mezinárodní přehlídky a závody lehokol.